Kachna domácí
Kachna domácí je domestikovaný pták z řádu vrubozubých. Plemena kachen jsou méně rozmanitá než u jiných druhů drůbeže, liší se především zbarvením a velikostí, některá také tělesným rámcem (postavou) nebo strukturou peří. Název kachna domácí by se měl používat pouze pro plemena odvozená od kachny divoké
Původ:
Domestikaci kachny divoké zahaluje řada nejasností. Předpokládá se, že k ní došlo ve 3. nebo 2. tis. př. n. l. v několika oblastech, nezávisle na sobě. Mezi nejstarší plemena patří např. šedobílá pomořanská kachna. V 19. století byla ve Velké Británii z kachen typu indických běžců vyšlechtěna bílá kachna pekingská, která se stala nejrozšířenějším plemenem, vhodným pro velkochovy.
Plemena:
Kachní plemena se dělí podle velikosti (tělesného rámce) na těžká, středně těžká a lehká, podle užitkového směru na masná, nosná, s kombinovanou užitkovostí a okrasná. Dále je můžeme dělit podle místa původu na plemena asijská, severoevropská, středomořská, americká aj., podle země původu a dalších kritérií. Podrobnější informace najdete v článku Plemena kachen.
Chov kachen:
Kachny domácí je možné chovat buďto přirozeným způsobem na vodní ploše nebo intenzívně v halách na roštech, podobně jako brojlerová kuřata, případně i v klecích. Vodní nádrž není při chovu kachen podmínkou,z hlediska pohody chovaných zvířat je však její přítomnost žádoucí. V České republice se od 60. let 20. století kachny hojně chovaly na rybnících osazených kapry (tzv. kaprokachní systém), který byl oboustranně výhodný, neboť kachny svým trusem a zbytky krmiva obohacovaly vodu o živiny, které využívali kapři. Co se týče krmení, jsou kachny nenáročné. Jejich přirozenou potravu tvoří mikroorganismy, které vyčvachtávají zobákem z bahna, vodní rostliny i drobní živočichové, přijímají však i brambory, šrot, zrní a kuchyňské zbytky. Potravy zkonzumují značné množství a její kvalita může být horší (známé rčení o kachním žaludku), ovšem plesnivé, zapařené či kvasící krmivo kachnám zásadně nepředkládáme, neboť škodí jejich zdraví. Na rozdíl od hus a pižmovek se kachny domácí nedokáží pást na trávě.
Využití:
Kachny se chovají převážně pro maso, které je tučné a má hnědočervenou barvu. Je oblíbeno zejména ve francouzské a čínské kuchyni. Mezi lahůdky patří kachní sádlo a játra, zvláště játra z vykrmených kachen zvaná foie gras. Kachní vejce lze použít jako slepičí, často se přidávají do těsta. V Číně se z nich konzervací ve směsi vápna a rýžových otrub připravují tzv. stoletá vejce. V Jihovýchodní Asii, hlavně na Filipínách, se pojídají nasezená kachní vejce s částečně vyvinutým zárodkem, tzv. balut. kachní maso a vejce je vždy nutné důkladně tepelně upravit, neboť hrozí nebezpečí onemocnění salmonelózou. Z kachních vajec se proto nesmí vyrábět např. majonézy. Používá se i kachní peří, a také trus, který lze použít jako hnojivo. Mnoho plemen kachen vyniká zajímavým zbarvením (např. kachna smaragdová) a chovají je především jako okrasní ptáci. Totéž platí o kachnách chocholatých (chocholka svým tvarem připomíná kopeček zmrzliny) a zakrslých. Zakrslé kachny byly v 16.-19. století používány zejména v Nizozemí, Francii a severním Německu jako volaví ptáci při odchytu divokých kachen do pasti zvané kačeník.
